Strom
a letokruhy
Bílá
vrána sedá si,
křídly
svými dotřepává..
na
strom..bílý.
Nemrká
si,
jen
se rozhlíží.
Kouká,
bdí, kdo se ke stromoví blíží.
Má
uděláno.. pro strach.
Máš
kalhoty v botách ?
Jsi
vlídný k ní ? I ke stromoví ?
Nebo
máš strach v kalhotách ?
Z ní
?
Z
ďůlků oči nevypadávají jí,
když
vidí, co vidí.
Když
ve stromoví si sedí.
Strom
?
Letokruhy
?
Ti
by, asi, mohly vyprávět, příběhy..
Dýchání
stromoví pro vrány,
pro
ptáčky, pro srnky lesní,
pro
nás..
Domovem
jsoucím ptáčkům,
i
radostí jim,
radostí
z písní ptáčků,
i
vránám, i srnkám,
lesním
zvířátkám,
i
včeličkám..,
i
nám..
A
Lidé ? ..jak prý vrána k vráně si sedajíc i,
své
důlky si i hledající,
pro
pinkání si i,
i
stromoví to si,
radost,
život ten i si,
pro
důlek,
pro
důlky v zemi,
i si
kácející.
A..
Stvořitel ? ..přicházející.
